O

n
á
s
 

  • O nás
  • Iktočante
  • Winyan
  • Liga
  • O nás

    Historie

    První trénink se datuje na podzim roku 2004, ale zmínka o Iktočante se objevuje až na jaře 2005, kdy se zakládající členové domlouvají na názvu týmu a případném vstupu do Moravské lakrosové ligy. Návrhy na název byly odlišné, někteří byli pro Goblins Holešov, druzí pro Iktočante (nebo Iktočan), třetí pro Mana Mana Holešov. Další návrhy se buď nelíbily, nebo vůbec žádné nebyly. S oficálním vznikem týmu jsme také přešli na „nové“ lakrosky od Dana, pro nás tehdy nic neříkající jméno.

    Jak jsme k lakrosu přišli?

    Část z týmu znala lakros již z dřívějších dob, kdy jej hrála v turistickém oddíle. První impuls k pravidelným tréninkům byl po turistickém výletě s Gymnáziem L. Jaroše, kde byl Kuba Šneidr a on nám ukázal lakros. Tímto se vlastně vytvořilo „jádro“ týmu, kdy mělo smysl začít trénovat. Postupně se přidávali další, kteří se o lakrose doslechli a chtěli ho zkusit.

    Výsledky a desetiletá éra

    Máme za sebou 10 let existence, připravili jsme pro naše spřátelené soupeře Výroční turnaj, který byl doplněn o večerní program s promítáním fotek a videí, které jsme během doby stačili zaznamenat.

    Naší lakrosovou porodní bábou je Aleš Herzog.

    Naším lakrosovým mentorem je Dan Kurovec (DJ Poušť).

    Jsme držiteli rekordu v týmovém pití Zelené na čas: 18,21 vteřin (5 hráčů) a necelá jedna jízda výtahem z přízemí do 5. patra na našem bývalém bytě na Cejlu (Páťa a Hroch po historicky prvním vyhraném titulu MLL).

    Našim brankářským esem a stálicí je Jan Valášek (Var, Johnek, branař, Zubatej), jehož nejslavnější zákrok je „zkontrolování“ Slávy z Highlanderů za brankovištěm v zápase MLL v Holešově. Jeho oblíbeným zákrokem je střela do plastronu.

    Jsme zastánci kombinační hry bez helem.

    Naši cestu lakrosem věrně doprovází naše milovaná Anetka, která je naše.

    Každoročně pořádáme besídku v závěru roku. besídku doprovází fotky, videa a nejrůznější poohlédnutí se za právě končícím rokem. Tento večer vždy vstupuje do dějin.

    Nikdy jsme nevyhráli turnaj v Heřmaničkách. Za to se tam seznámil Šincek s Danem a Dejváčem zaráz, Páťa děkoval pořadatelům (ne Lily).