Pšenice, žito, na co si vzpomeneš, skončilo pod oradly kombajnu a ze všech se napekly rohlíky.

Iki
8. únor 2012
Komentáře [3]

Letošní ročník Zimního turnaje, který se odehrál 4.-5.2. 2012 v Praze tradičně na Letenské pláni, nabídl bohužel pouze třináct týmů. Zima byla obrovská, Slunce naštěstí docela svítilo a schovat se dalo v Mekáči, v Ráji nebo v autech, tudíž se to dalo všechno přežít, zvlášť když vás hřejí výhry a dobrý týmový duch. 

Menší část týmu odjela do Prahy klubovým žluto-černým autobusem s plným servisem v podobě sexy stewardky, vychlazeného pití a osobními multifunkčními dotekovými obrazovkami přímo na sedadlech. Jak už to tak bývá, klubový řidič Jarda velmi rád mluví, proto semtam proložil jinak zábavnou jízdu do mikrofonu nějakým zlepšovákem v podobě vtipné anekdoty. Stewardka Zuzka ráda splní každé přání, a tak ku příkladu Honzovi Valáškovi přinesla presso s mlékem bez cukru, za to s medem. Je placená klubem, tak se není čemu divit, že plní i přání, která nejsou v obvyklé nabídce našich Iktočante služeb. A mračit se taky nesmí.

Po příjezdu do Prahy nás již v odbavovací hale čekal spoluhráč Mely, který ještě musel vyzvednout snowboard od své přítelkyně Evy, kterou již několik let ustavičně miluje. Jakmile se jim po dvaceti minutách podařilo domluvit a potkat, šli jsme k Melymu do bytu, kde jsme už měli zavazadla, která nám tam dovezl taxík.

Myslíte, že jsme domlouvali taktiku na sobotu a neděli? Vůbec. Jen jsme tak lenošili v gaučích a peřinách.

V pátek dopoledne jsme absolvovali lehký trénink. Trenér naordinoval týmu lehké rozběhání na cyklostezce kolem Vltavy, poté v dětském parku pár technických věci týkajících se obrany s jedním protihráčem na osobku. Poté proběhlo pár rychlých cvičení na střelbu a nahrávky z první a poté zase poklus a rozcvičení se na molu u řeky. To už byl tým skoro kompletní, chyběl jen gólman Jiří Procházka (v týmu tradičně přezdívaný George Spaziergang), který byl s trenérem gólmanů Iktočante ještě v Brně, kde testovali nové betony řady Killer2012. Dalšími absentéry byla obranná dvojce Nikolas Adámek a Libor Novák, kteří byli ještě v Římě na veletrhu lakrosových helem pro obránce.

Pátek odpoledne a večer patřil relaxaci, návštěvě výřivky v Albertově, thajské masáži na Náměstí Republiky a dalším klasickým masážím, které zajišťovala týmová masérka Eva Mezihoráková.

V sobotu ráno se tým Iktočante již v kompletní sestavě sešel na Letné a zahájil turnaj vítězstvím nad Šelmičkami, jinak velmi ambiciózně stavěným sympatickým týmem. Ze strany Iktočante šlo ale o jasnou výhru a sehrání se na další tvrdší zápasy. Druhý zápas proti týmu Albatros probíhal již ve větším tempu, ale i v tomto zápase se útoky Albatrosu odrážely zpět do jejich vlastní branky a Iktočante se opět přiblížilo k suverénnímu postoupení ze skupiny z prvního místa.

Nejzajímavějším zápasem bylo utkání proti Minnesotě B. Minnesota nastoupila velice aktivně do zápasu a již po několika minutách vedla 2:0. Na to zareagoval kouč Iktočante a z módu „stojíme“ přepnul svůj tým do módu „hrajem“. Nakonec v posledních minutách zápasu už jen Minnesota B korigovala stav 14:2 čestnou trefou. Zajímavostí v tomto zápase byly excesy jinak velmi zkušeného hráče Minnesoty B Timma, který nejprve vrazil Pavlovi Pasekovi a po absolvování dvouminutového trestu to samé akorát ze zezadu provedl Petru Němčíkovi a to už rozhodčí zkušeně ohodnotili pětiminutovým trestem. Snad nikoho nepřekpaví, že sám Timm poté ani svým soupeřům nešel podat ruce na závěrečném nástupu.

Iktočante tedy postoupilo do skupiny „vítězů skupin“ a čekaly do ho tři zápasy postupně s týmy Gusano, Brutal a Kivi.

Zápas proti týmu Gusano byl naplánován ještě na sobotní odpoledne. Gusano je nejůspěšnější tým českého lakrosu, dosáhl na mnohá prvenství v republikovém mistrovství, vyhrál nespočet turnajů a řadu let vlastně neměl konkurenci. V týmu můžeme nalézt legendární lakrosová jména jako jsou Daniel Kurovec, Jiří Ledvinka, Radek Fron, Richard Líška, Michal Čížek, Ondřej Špaček, Jindřich Plecitý nebo například fenomenální brankář David Foldyna, o kterém se nese, že má nejrychlejší betony, jaké kdo kdy viděl. Zápas probíhal v neuvěřitelném tempu, které se absolutně nedalo srovnat s předešlými zápasy. Jan Valášek, který sledoval zápas ze střídačky na to řekl: „Já jsem to, ty vole, ani nestačil sledovat, jak jsem byl ještě k tomu promrzlej. To bylo šuch šuch a hned gól na jedné straně a faul na druhé. Bylo vidět, že Gusano nechce přijít o dominantní postavení a Iktočante cítí šanci.“ Připomeňme snad jen posledních pár vteřin zápasu, kdy na 9:9 srovnával na brankovišti osamocený Ondřej Špaček přesně 36 vteřin do konce utkání. Iktočante tedy mělo jeden celý útok k dispozici, ale muselo se snažit vsítit gól v čase, který se co nejvíce blíží konci časového limitu na útok. Můžeme říct, že vsítit gól 9 vteřin před koncem zápasu, tedy po 27 vteřinách je velmi velmi zkušeně provedené. Tým Gusano měl tedy na vyrovnání stavu 10:9 pro Iktočante 9 vteřin, což už bohužel nedokázalo a ze zápasu odešli hráči Gusana poražení. Pro tým Iktočante tento zápas znamená velký mezník. Sice už je dvakrát kluci porazili, ale to nebylo v moc dobré sestavě a toto bylo v dobré sestavě .

V neděli tým Iktočante nastoupil proti týmu Brutal a Kivi. Oba zápasy musel vyhrát, jinak by v turnaji nezískal první místo a tak se také stalo, vyhráli jsme! Poprvé jsme jako tým jeli na Zimní turnaj a hned jsme vyhráli! Děkujeme všem, kteří zajišťovali zábavu, organizaci, soupeře!

Vám, kteří jste před Zimním turnajem zvolili plesy nebo vám byla zima, můžu vzkázat, že jste přišli o nezapomenutelné čtyři dny strávené v Praze.

Týmový zpravodaj
Iki